Když tě máma miluje

Máte se k odchodu z kavárny, když se z ničeho nic před vámi objeví žena, kterou jste neviděli více jak třicet roků. Byl to ten člověk, který vám řekl, že se rodiče budou rozvádět. U toho vás držel za ruku a mluvil o dospělých věcech, kterým jste nerozuměli. Ale pamatujete si na barvu laku, kterou měla na nehtech, i měkkost jejích dlaní. Toto nečekané setkání po třiceti letech ve mě otevřelo dávno zavřené dveře.

Zapomenuto

Díváme se jedna na druhou. Jakým způsobem se třicet roků vepsalo do každé z nás. Posadíme se a ona mi vypráví ..

Vypráví mi o tom, jak moc mě moje máma milovala, když jsem byla malinká. 

Můj celý systém je v tomto okamžiku úplně zmatený. 

Máma i táta v jednom

Vyplouvá mi okamžik, kdy máma zbila a vyděsila tři kluky ve sklepě  paneláku, kteří mě hodinu před tím venku zfackovali. Dva mě drželi a třetí tloukl. Bylo mi asi osm roků. 

Kluci se po sklepního setkání s mojí mámou ke mně začali chovat opravdu moc hezky. 

Nedivím se, i já se její zuřivosti v tom sklepě lekla. 

Máma tenkrát zdatně nahradila tátu, který už v té době v mém životě nebyl (otec je ten, který dívce za jiných

okolností dává pocit ochrany a bezpečí). 

Důležitý vklad

Máma vkládá do své malé holčičky svojí láskou a pozorností určitou měkkost a vnímavost. 

Díky tomu později ve svém dospělém životě tato holčička umí být laskavá sama vůči sobě. Umí vnímat své potřeby. Přirozeně cítí směr svého života. Je snadněji v kontaktu s plností a sytostí svého ženství. 

Když to máma neumí

Je mnoho matek, které něžnost své dceři z nějakého důvodu dát prostě neumí. Jsou přezíravé či dokonce tvrdé vůči své holčičce. 

Během terapie vidím, že ženy takových matek mají v sobě určitou zatvrdlost samy vůči sobě. Jako kdyby byly přezíravé vůči sobě. Některé ženy to popisují i jako robotický přístup sama k sobě. 

Tyto ženy mnohdy vědí jak udělat radost tomu druhému, ale už nevědí jak potěšit sama sebe. Žijí život správně tak, jak by ho měly žít, ale jako kdyby se neuměly dostat k jádru sebe sama a najít v sobě radost. Smysl svého života. Spojení se sebou samou. 

I mámina přísnost a tvrdost se hluboce zapisuje do dívenky. V dospělosti umí být úspěšná, ale má na sebe příliš velké nároky. Není sama se sebou spokojená tak, jak je. A stále hledá štěstí mimo sebe. 

Důvěra jako ochrana před zneužitím

Když mě bylo asi devět roků, máma viděla, že se se mnou něco děje.  Kdyby se mě sama nezačala ptát, asi bych těžko hledala cestu jak jí něco takového říct. Styděla jsem se a bála. Cítila jsem se nepatřičně. Takový pocit, že by člověk nejraději vyskočil ze své podoby i těla. 

Náš soused, starší milý pán v důchodu, (mimochodem dobrý rodinný přítel) mně začal ošahávat při občasných návštěvách u nás doma. Do dnes jsem vděčná za to, že to máma celé odkryla zavčas. 

A to díky tomu, že jsem k ní cítila důvěru a ona mě vnímala a cítila. 

Sexuální zneužívání

Když s ženami v terapii léčíme jejich traumata sexuálního zneužívání z dětství, častým důvodem proč to nikomu tenkrát neřekly byla právě nedůvěra a strach se svěřit někomu dospělému. 

Je důležité

• Aby malá holčička věděla, že může svojí mámě říci cokoliv. 

• Neobrátí se to proti ní. 
• Je důležité, aby matka vnímala a cítila svoji dceru. To znamená, že i když se dívce něco nepříjemného děje, o čem se bojí mluvit, matka díky své vnímavosti ví a pozná, že něco není v pořádku. A řeší to.

Snadnější puberta

Je to investice do vaší dcery, ale i vašeho klidného období během jejího dospívání. 

Dívka sama v sobě bude mít pevné citové zázemí a i přes velké hormonální změny v sobě bude mít pevný základ, ke kterému se bude moci vrátit. Bude se mít sama v sobě o co opřít. 

Mateřská výživa plná lásky a něžnosti je pro dívku nejdůležitější asi do devátého až dvanáctého roku. Po devátém roce se dívka začne postupně odpojovat od dítěte v sobě.  Hormonálně se připravovat na to stát se ženou. V tomto období jde dívka postupně spíše do opozice vůči své matce. 

Už nejsi její bohyně

Malá, roztomilá holčička se začne měnit před očima své matky a ta ji nepoznává. Dívka přestává vzhlížet ke své matce jako k bohyni a vydává se na cestu poznání své vlastní vnitřní bohyně. Čeká ji dlouhá cesta. 

Tento proces může být velmi náročný i pro její matku. Matka a dcera často jdou v tomto období do opozice, boje jedna s druhou.

V tomto období jsem se já a moje máma od sebe odpojily úplně. 

A mnohem později jedna ke druhé složitě hledaly cestu. 

Závěrem

Je zvláštní, jak snadno můžeme zapomenout na to hezké z našeho dětství. Na chvíle radosti a vzájemné lásky. 

Můj vztah s mámou v období mého dospívání byl tak těžký, že jsem se s tím vyrovnávala mnoho roků svého dospělého života. Dovolila jsem této bolesti, aby zcela a úplně přikryla na mnoho desetiletí naši vzájemnou lásku.