Matka a syn: Základ tvoří citová výživa

Co všechno představuje máma pro svého syna? V čem všem ji nikdo nenahradí? Jak může žena předejít nezdravému poutu, který může v tomto vztahu vzniknout? A mnohem více si můžete přečíst v tomto rozhovoru.

Co všechno pro malého chlapečka ztělesňuje máma?

Máma vyživuje své dítě láskou. A to doslova. Tato citová výživa a přijetí ze strany mámy je pro chlapce velmi důležitá. Máma chlapci nejvíce dává do jeho devíti až dvanácti let. V tomto období se mimo jiné v chlapci utváří i jeho citová složka. Chlapec v tomto období od své mámy přijímá pocit, že je milovaný a přijímaný takový, jaký je. A tento citový vklad v něm zůstává po celý život. Zásadně se projevuje v jeho vztazích s ženami. Ale i v jeho vztahu k sobě samému. Když za mnou přichází klient řešící svůj vztah s ženami, vždy se ho ptám na jeho vztah s mámou v dětství. Zda k němu maminka byla něžná a laskavá. Zda se cítil mámou přijímaný a milovaný.

Jak se synem komunikovat a jakým způsobem ho vést, aby z něj nevyrostl rozmazlený mamánek, ale sebevědomý citlivý muž?

Matka může vnímat a ctít osobnost svého syna už v jeho útlém věku. I v malém chlapci můžeme vidět zárodek muže, který touží být velký a silný. Tuto velikost a sílu může matka vidět a respektovat i u svého syna. Když si je žena vědoma mužství svého syna, cítí, jakým způsobem v něm podporovat sílu namísto slabosti. Matka může svému synovi přenechávat už v útlém věku různé mužské úkoly, kterými ve svém synovi podporuje jeho mužskou polaritu. A zároveň se syn plněním těchto úkolů rozmazlenosti vyhýbá.

Můžeme si však i položit otázku, proč vlastně matka své dítě rozmazluje? V mnoha případech je to proto, že se na své dítě upnula jako na zdroj své jediné radosti. Někdy však také ženám chybí pocit něžnosti či větší citovosti, kterou hledají u svých dětí. Od určitého věku chlapce si matka začíná uvědomovat určitou nesamostatnost svého syna. Se změnou však musí začít sama u sebe. A dále změnit svůj přístup k synovi.

Do jakého věku je důležité pro chlapce cítit mámu za zády?

Mezi devátým a dvanáctým rokem se chlapec začíná postupně od mámy odpoutávat a přecházet k takzvané ochraně otce. Začíná se od svého táty učit, jak být mužem. Pokud máma svého syna drží, nepouští ho, chlapci tím škodí. V přírodních kmenech se k tomuto účelu používá rituál. Takový rituál, ve kterém chlapec propouští své dětství, můžeme udělat i v našich podmínkách. Rodiče chlapce stanoví datum pro takový rituál. S citem k vyspělosti a zralosti chlapce. Doporučovala bych ho udělat v období mezi devátým a dvanáctým rokem chlapce.

Chlapec se v tento den rozloučí se svými dětskými hračkami. Rozloučí se však i s dětským zdrobnělým oslovením, které z něho dělalo malého chlapce. Sám si zvolí nové oslovení, ve kterém se bude cítit dobře. Ve stanovený den rituálu po rozloučení se se vším, co chlapce citelně poutalo k dětství, matka předává syna otci dítěte. Chlapec odchází se svým otcem a dalšími muži na několik dní do lesa či do hor.

Kde ho muži přijmou do světa dospělých mužů náležitým chlapským způsobem. Po návratu domů chlapec vnímá změnu. Rodiče se k němu chovají více jako k dospělému. Chlapec má více volnosti, avšak i více povinností. Větší zodpovědnost za sebe i za své činy.

Kolik dnešních otců je ovšem na takový rituál připravených?

Čím dál více mužů-otců hledá svoje spojení s mužstvím. Tito muži si uvědomují své vlastní rezervy v této oblasti a chtějí své mužství rozvíjet. Takoví otcové mají zájem podpořit mužství i u svého syna. Pro svého syna by chtěli být lepším tátou. Rádi by mu po otcovské stránce nabídli více, než co dostávali oni v dětství od svého vlastního otce. Takový rituál může být jednou z možností, jak dělat věci jinak.

Co se děje mužům, kteří nedostali v dětství dostatek mateřské lásky a něhy?

Citový nedostatek ze strany matky se může projevit opravdu mnoha způsoby. Citlivý chlapec v dětství touží po mámině milující náruči. Když lásku nedostává či je odmítaný, uzavírá se do sebe. Můžeme to vnímat jako pud sebezáchovy. Aby chlapec obrazně přežil chlad a nevlídnost své matky, musí uzavřít části sebe sama. Když necítí, nebolí to tak moc a dá se to vydržet.

Jak se takový stav odráží v jejich partnerských vztazích?

Obecně tito muži méně důvěřují ženám. Často si jako partnerky volí ženy podobné své matce, co se týče citové výbavy i povahových vlastností. Jinými slovy řečeno, vztahem s přítelkyní či manželkou se stále snaží vyřešit svůj vztah s mámou.Na nedostatek lásky a něžnosti v útlém věku může chlapec reagovat tím, že se vůči ženám citově uzavře. Prostě jim určitým způsobem nevěří.

Jenomže zároveň tuto maminčinu lásku právě u své partnerky hledá. A je tím pádem ve vztahu zacyklený, není spokojený, ale nemůže odejít, protože stále čeká, kdy se setká s tím, co v dětství nedostal. Jako by nevědomě toužil po tom, aby se k němu jeho partnerka chovala jako máma. A on byl zase malý chlapec. 

Náročné období nastává v době, kdy se partnerům narodí dítě. Muž se může cítit odstrčený, na druhé koleji. Jeho vnitřní dítě trpí. Často i tím, že vidí, jak dítě lásku dostává, ale on ji přitom nedostával. A s celou situací si neví rady. Jiná situace však nastává, když matka opustí dítě v útlém věku. Pracovala jsem v terapii s mužem, kterého matka opustila v jeho pěti letech. Muž vyrůstal se svým otcem. V dospělosti se tento muž neuměl citově otevřít vůči ženám. Jeho největším strachem byl strach z opuštění.

Když navázal se ženou hlubší citový vztah, ženu opustil ještě dříve, než to mohla udělat ona. Jeho prvotní trauma z opuštění matkou bylo tak veliké, že ani ve věku 45 let ho neuměl překonat.

Jsou tady však i muži, kteří matkou milováni sice byli, ale v útlém věku se dostali do jeslí. Před rokem 89 to bylo poměrně časté řešení, často například od jednoho roku. V tomto případě se setkávám u těchto mužů s pocitem zrady ze strany matky. Muž pak hledá své chybějící citové naplnění z dětství u své partnerky.

Může se změnit během života vztah k ženám u mužů, kteří prošli v dětství citovou deprivací ze strany matky?

Nejdůležitějším krokem k nastartování změn je uvědomění si problému. Pokud muž přizná sám sobě, že jeho vztah s matkou ovlivnil jeho vztah k ženám. To, když si muž uvědomí, že ženám nedůvěřuje. Nebo se jich bojí. Popřípadě bojuje s jejich manipulací, protože podobné pocity zažíval v dětství ve vztahu k matce. V běžném životě takové uvědomění nastat nemusí, v terapii k němu dochází snáze. Může být osvobozující si přiznat, že od žen očekávám podobné chování jako od své matky. Dalším krokem je ochota, nebo dokonce odhodlání udělat v sobě změnu. Jinými slovy – s tímto zatíženým očekáváním něco dělat.

Pomáhám lidem navrátit pocit klidu a rovnováhy do jejich života. Učím je překlenout vnitřní omezení a otevřít se kráse života, aby mohli utvářet svůj život se snadností a lehkostí. Specializuji se na mentální techniky navozující klidnou mysl. Polovinu roku žiji na řeckém ostrově Paxos, kde tvořím své video semináře a užívám si krásy života :)
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Potkáme se na Facebooku
  • Poznej Kouzlo Své Spokojenosti – čti eBook zdarma
  • Nejnovější články
  • Kategorie