Naši synové

Přejíždím trajektem z Paxosu směr Korfu. Loď se houpe, vítr fouká a moje vzpomínky se vrací k tomu, co předcházelo mému odletu do Řecka před třemi týdny.

Situace s Ukrajinou byla celkem nejistá. Tehdy jsem řekla svému staršímu synovi, že kdyby se situace ještě více zkomplikovala, aby vzal auto nebo nasedl do letadla a přiletěl s mladšími dětmi za mnou do Řecka. 

Odpověděl mi, že kdyby se situace natolik zkomplikovala, přiveze děti na letiště, posadí je do letadla a nechá je odletěl za mnou. On sám se vrátí a bude se svými kamarády bránit svoji zemi. Řekl mi to s takovou jistotou, že nebyl prostor pro mé námitky.  

Matka ve mě zalapala po dechu. Žádná matka neporodila svého syna proto, aby válčil. Ani aby byl loutka v konfliktu někoho jiného. 

Uvědomila jsem si, že pro ženu její syn vždy zůstane jejím chlapečkem.

Je jedno, jestli mu jsou čtyři roky a nebo třicet pět. 

Vyživuje ho svým mlékem, láskou i péčí. Tento vklad tvoří pevný základ jeho citovosti. 

Je důležité, aby tato výživa byla plná citu a zároveň respektu a úcty vůči jeho probouzejícímu se mužství. 

Bez táty to nejde

Oproti tomu otec učí svého syna být mužem. Chlapec se skrze otce propojuje s generační silou mužského rodu. 

(Není-li v životě chlapce otec, tuto roli může zastat i jiný muž blízký chlapci)

Za jediné podmínky. 

Matka svého syna pustí do světa mužů. 

Děje se tak okolo devátého až dvanáctého roku synova věku. 

V tomto čase syn cítí potřebu se od mámy začít postupně odtrhávat.

A pokročit do mužského světa. Pomalu se uvolňovat z máminy péče. 

Je na matce, aby důvěřovala situaci a svého syna postupně pouštěla do světa, který je jeho přirozeností. 

Pevně na nohách

Chlapec, který přirozeně projde tímto procesem stojí ve své dospělosti pevně na obou nohách. 

Nesou v sobě cit a rozum. 

Později umí být dobrým a vnímavým mužem své ženě. Postarat se o svoji rodinu a stát si za svým slovem. 

Hračka své matky

Mnohokrát jste určitě viděli, jaké to je, když matka svého syna pevně drží ve svém prostoru.

Její syn se možná stal smyslem jejího života. Zaměřuje na něho tolik pozornosti a péče, až pomalu a jistě ubíjí jeho probouzející se mužství.

Možná si nevědomě tvoří ze svého syna náhradu za partnerskou lásku, kterou postrádá. A zcela jistě nevidí dosah a destrukci svého chování. 

Každý je jiný

Někteří terapeuti tvrdí, že matka je ta, která pouští svého syna jako první. Syn tento krok udělat nemůže, dokud to ona nedovolí. 

Po pravdě řečeno, nevím. Spíše se přikláním k tomu, že vždy záleží na osobnosti člověka.

Viděla jsem mnoho mužů, kteří se po mnohaletém boji své matky pustili i za cenu toho, že s ní úplně přerušili kontakt. 

I tak v sobě tito muži nesou mnoho šrámů na své duši, potlačené hluboko ve svých útrobách. 

Když přijde jiná žena

Dalším důležitým momentem v životě matky a syna je příchod nové partnerky do synova života. 

Pamatuji si situaci, která se stala před několika lety. Mému synovi bylo asi sedmnáct. Přinesl tucet růží své přítelkyni. Růže schoval doma v chladu do dalšího dne. 

Dívala jsem se na květiny plná rozporuplných pocitů. Směsici pocitu hrdosti a bolesti, která člověka zatne do nejcitlivějšího místa, přičemž mu odkryje pravdu o sobě samotném.

Důležitý krok

Stála jsem před tou krásou a věděla, že mě čeká další, důležitý krok. 

Už nejsem jediná a nejdůležitější žena v jeho životě. Už nikdy nebudu.

Vždy tady bude jiná žena, která přede mnou dostane přednost. 

Pozorovala jsem tento rozporuplný proces, který se ve mně odehrával. Hrdost a žárlivost. Věděla jsem, že potřebuji odstoupit úplně. 

Přiznám se, byl to proces. Potřebovala jsem čas.

Která je důležitější

V tomto okamžiku je dobré říci, že mnohé matky tento krok nikdy neudělaly. Drží svá chapadla na svém synáčkovi a nevědomě soupeří se svojí snachou. 

Syn stojí na rozhraní mezi dvěma nejdůležitějšími ženami svého života a cítí se v pasti. Podvědomě tuší, že přednost musí dát své ženě. Ne vždy je to v jeho silách. 

Úlevu by celé situaci přineslo, kdyby matka ustoupila do pozadí a přijala čestné místo druhé královny. Dívala se na žijící obraz svého syna, ze kterého by se tiše radovala. 

Odměna

Když mluvím se ženou, která má malého syna, říkám jí, aby do něho vložila tolik lásky a péče, co se do něho jen vejde. Nikdy není příliš. 

A potom dodávám .. aby včas uvolňovala své sevření, až začne přicházet ten správný okamžik.